10 poznatků ze země tisíců jezer

cestovani-finsko-na-kole-marek-liska-pruvodce-tipy-a-triky (15)

Dlouhou dobu jsem toužil po útěku do divoké přírody. Potom jsem se dozvěděl o Finsku, zemi nekonečných lesů, hájů, turistických přístřešků a v neposlední řadě tisíců jezer. Země převážně rovinatá s rozsáhlou sítí bočních cest s minimálním provozem. Všechno napovídalo, že je to destinace na (leho)kolo jako stvořená. A navíc mé nadšení sdílel i můj kamarád Kuba. Stačilo koupit letenky, zabalit se a jet se o tom přesvědčit.

Tady nic není

Mnohokrát se nestalo, že jsme měli šanci se dát do řeči s náhodně kolemjdoucími Finy. Jsou to poměrně plaší tvorové a mají rádi svůj osobní prostor. Když už se nám to podařilo, jednou z prvních otázek, kterou nás bombardovali, bylo: „Proč jste přijeli do Finska? Vždyť tady sakra nic není…“ Ve skutečnosti měli pravdu. Krom pár měst, která byla na památky chabá, je tu „jen“ příroda. Kvůli přírodě jsme vlastně na Finsko vsadili. Nádherné nekonečné lesy, krásné štěrkové cestičky vinoucí se okolo jezer a turistické přístřešky po celém Finsku jsou jedinečné. Nemluvě, že na většině míst je minimální frekvence pohybu. A když už nějaké to auto projede, je maximálně obezřetné. Ne nadarmo se považují Finové za nejlepší řidiče světa.

Hrobové ticho

To jsme poznali hned za malebnou vesničkou Fiskars – sídlem firmy Fiskars, zabývající se výrobou zahradního náčiní. Projeli jsme zde jeden z nejkrásnějších úseků naší cesty po Finsku. Padesát kilometrů divočiny s desítkami jezer a poklidnou širokou štěrkovou cestou. Široko daleko nikdo nikde nebyl. Jen my, naše lehokola a příroda. Jedno z jezer, okolo kterého jsme projížděli, nás uchvátilo natolik, že jsme se rozhodli dále nejet a noc strávit zde. Krom toho jsme si dopřáli z prvních podvečerních koupelí v jezeře. Samozřejmě něco jako plavky tady byla zcela zbytečná věc. Po večeři jsme ulehli venku před stanem a vychutnali si tu krásu, kterou jsme byli obklopeni. Vůbec poprvé v životě jsem zažil absolutní ticho. Bylo to až nepříjemné nic venku neslyšet. Jako by člověk na chvíli ohluchnul.

Everyman’s right

Pokud máte rádi kempování nadivoko, Finsko si zamilujete. Proč? Protože je to jedna z mála zemí, kde je legální kempovat nadivoko. Existuje na to přímo „zákon“, kterému se ve Finsku říká: Everyman’s right. Můžete volně stanovat v dostatečné vzdálenosti od obydlí, můžete kdekoliv sbírat borůvky a hřiby. Těch je mimochodem ve Finsku požehnaně. Za to se od nás na oplátku očekává, že budete respektovat přírodu, živé tvory, kteří s vámi sdílejí prostor, a cizí majetek. Nebudete po sobě nechávat odpad a v národních rezervacích budete respektovat nařízení. Ta najdete většinou na tabuli, při vstupu do parku. Někde je zakázáno volně stanovat a jsou na to vyhrazená místa, někde se nesmí jezdit motorovými vozidly apod.

Pohodlí především

Do Finska jsme vyrazili s ne úplně typickými koly. Vyrazili jsme s lehokoly, jednou celoodpruženou tříkolkou a jedním celoodpruženým lehokolem. Pro mě i kamaráda Kubu to byla první dálková zkušenost s lehokolem – a byli jsme více než nadšeni. Jak bych popsal jízdu na lehokole? Panoramatický výhled s pohodlím sedačky doma. Žádná bolest zad, ramen a zadnice. Když jsem jezdíval na normálním kole, po pár dnech jsem vnímal každé nastoupení na kolo jako utrpení, které musím přežít, abych něco zažil. Na lehokole tomu bylo úplně naopak. Každé nastoupení byla radost a moc jsem se na něj každé ráno těšil. Samozřejmě vše má své výhody a nevýhody. Největší problém mi asi působil hluboký štěrk, do kterého jsem se místy za-bořil a skácel se k zemi. Avšak s tím by se nejspíše bojovalo i na normálním kole. Zato Kubova tříkolka se na transport letadlem musela skoro celá rozložit. Jde to vcelku rychle, jen je těžší tříkolku zabalit tak, aby vám ji nepoškodili. Však víte, jak na letišti s koly zacházejí…

Laavu – pohádkové přístřešky pro turisty

Laavu, to je ± 3771 turistických přístřešků po celém Finsku. Databázi všech Laavu si můžete stáhnout jako GPX soubor na webu www.laavu.org. Soubor si může-te například nahrát do chytrého telefonu a pomocí aplikace GPX Viewer se k danému Laavu nechat navést. Věděli jste, že každý přístřešek má přiděleného svého správce, který se o přístřešek stará? Většina jich je tak v perfektním stavu! Typickým představitelem Laavu je z jedné strany otevřený přístřešek s vyvýšenou podestou na spaní. Většinou dovybaven ohništěm s roštem, sekyrou a pilou na dříví. Podařilo se nám narazit i na takové, kde byl metrák nasekaného dříví, kadibudka s chemickým WC a vodovod. Jednou jsme spali v týpí, které mělo ohniště uvnitř. Laavu jsme ve Finsku využívali poměrně často. Někdy to byl cíl naší denní etapy, protože jednoduše žádný jiný cíl si stanovit nešlo. Bylo to i takové vzrůšo Laavu hledat. Přirovnal bych to ke Geocachingu, kdy podle GPS hledáte poklad. My namísto pokladu hledali přístřešky. Možná to zní jednoduše, ale i takovou budku v hlubokém lese můžete s GPS snadno přehlídnout. Nejednou se nám stalo, že jsme nakonec skončili ve stanu.

Studentský sen

Ve studentském městě Jyväskylä se nám podařilo navštívit naše-ho kamaráda Lukáše, který zde studuje. Zrovna jsme dorazili v době, kdy vrcholily přípravy na nový semestr. Lukáš nám ochotně nabídl nocleh na studentských kolejích a stal se na pár dní naším „průvodcem“. Osobně mě ihned po vstupu na koleje překvapila vysoká úroveň ubytování. Vše bylo moderní, neponičené, čisté. I samotný byt studentů byl pocitově velmi příjemný a dobře vybavený. Tohle je pro-stě sen nejednoho studenta, který bydlí na kolejích. Vůbec poprvé jsme se zde dostali do finské sauny. Ve Finsku má saunu každý. Proč by ne. Finové se drží hesla – „prvně postavit saunu a až poté dům“. I na studentských kolejích se toho drželi, ale ne doslova. Sauna byla totiž situována v posledním patře několikaposchoďové budovy. Chyběl zde ochlazovací bazének, ale přes balkon se dalo hezky dostat na střechu. Posedávali jsme na střeše a ochlazovali se při pohledu na město, které nám jako by leželo u nohou. Večer jsme byli pozváni na první poznávací party studentů, kteří do Finska přicestovali na celoroční výměnný program Erasmus. Většina lidí na party pobíhala a snažila se poznat co nejvíce lidí. My ne. My jen říkali, že tu jsme jenom na pivo, dole máme zaparkovaná lehokola a zítra jedeme směr Helsinky. Měli jste vidět ty jejich výrazy.

Národní park

Ve Finsku jsou v kurzu outdoorové aktivity. A to především kánoe, rybaření, pěší turistika, cyklistika a tramping. Uspokojení napříč těmito aktivitami naleznete právě v národních parcích. Národní parky, které jsme navštívili, nebyli až tak odlišné od zbytku přírody. Byly prakticky stejné. Vynikaly však rozsáhlou sítí turistických chodníčků s nádhernými odpočívadly. Viděli jsme tady pádlovat kajakáře, opodál trpělivě vyčkávající rybáře, za zády nám procházejí turisté a chvíli na to chlapi na FAT bicích. Nakonec to završil finský skautský oddíl, který dorazil navečer na Laavu. Děti zhruba ve věku 8–18 let. Přišli hrát nějakou noční bojovku a stanovat… Finové si rozhodně života umějí užívat.

Komáři a létající „klíšťata“

Komáři patří ve Finsku mezi úhlavní nepřítele číslo jedna. Očekávali jsme obrovská hejna, která nás budou trápit na každém kroku. Na nic takového jsme však během naší cesty nenarazili. Situace se prý zhoršuje, čím více jedete na sever. Samozřejmě komáři na jihu Finska jsou, ale rozhodně ne v takovém množství, abychom si kvůli tomu nasazovali moskytiéru a šplíchali se repelentem. Co nám dobře fungovalo, byla doutnající spirálka od Raidu. Dvě až tři jsme vždy zapálili navečer kolem stanu a mohli jsme nerušeně posedávat venku. Naopak velkým překvapením byl kloš jelení, se kterým jsme se potkávali každý den. Malá poletující bodavá moucha, která je taky přezdívaná jako létající klíště – saje krev. Když nám parazit přistál na kůži – a to se mu dařilo i za jízdy na lehokole –, tak nás dokázal pořádně potrápit. Na lidské kůži se držel velmi pevně. Těla těchto krvelačných much jsou velmi pružná a odolná. Museli jsme jej tak vyhmátnout a pevně chytit mezi dva prsty, kde jsme kloše následně nehty rozmáčkli. Zvláště nepříjemné bylo, když se dostal pod helmu. To se muselo i zastavit. Každopádně kloš jelení není ryze finská záležitost. Najdeme jej i v České republice.

Severní déšť je krutý

Finsko jsme navštívili v srpnu, který podle všeho patří na nejvydatnější měsíce, co se týče spadlých dešťových srážek. V praxi to vypadalo o něco lépe, ale co vám budu povídat – zmokli jsme. A to každý den. To nejhorší a nejvydatnější většinou spadlo přes noc. Občas to však nevyšlo a jeli jsme i půl dne za neustálého deště. Bylo nutné být vybaven dobrou nepromokavou bundou a svrchními kalhotami. Osobně se mi osvědčily cyklistické návleky a brýle s čirým sklíčkem. No, a když přestalo pršet, často bylo pod mrakem. Mělo to však výhodu příjemných teplot pro jízdu na kole. Dny, kdy svítilo sluníčko, bychom spočítali na prstech jedné ruky. To nás motivovalo si tyto dny užít a vyždímat z nich maximum.

Pohodová atmosféra

Jako by se ve Finsku zastavil čas. Nikdo nikam konečně nespěchal a za ničím se nehonil. Jak nerad chodívám do supermarketů, tak tady to bylo více než příjemné si každý den jít doplnit zásoby a dopustit vak s vodou. Atmosféra mě po pár dnech doslova pohltila. Vnitřně jsem se uklidnil a nebyl jsem takový rozdivočený a do všeho hr. Pobyty mimo civilizaci mě příjemně pohladily po duši. Jako by nám vše kolem nás říkalo: „Nespěchejte. Není kam.“ A my jsme poslechli. Jezdili jsme na pohodičku, často jsme na místech zůstali o den déle a prakticky jsme neměli cíl. Kam dojedeme, dojedeme. „Cesta je cílem“ u nás bylo hlavním mottem.

Galerie

Kdo jsem?

Baví mě poznávat nové ambiciózní lidi, jejich příběhy a výzvy. Poznat jejich zákulisí, problémy se kterými se potýkají a společně vše hloubkově prokonzultovat, analyzovat a sestavit plán jak rozvinout jejich činnost.

Baví mě moderní marketing a sofistikované minimalistické vizuály za pomoci kterých lze odkomunikovat více, než pouhopohé strohé reklamní sdělení. Váš příběh v tomto směru hraje prim.

Baví mě proces kreativní vizuální tvorby, tak proces tvorby komunikační strategie a její implementace do praxe.

Baví mě tvořit komplexní projekty (značky), které poutají pozornost, vytvářejí vztahy a přinášejí majiteli nejen finanční užitek.

Baví mě mít maximum stěžejních věcí měřitelných a detailně vyjádřených v měsíčních souhrnech vývoje značky.

Baví to i mé klienty a bude to bavit i vás!

Potřebujete expresní odpověď?
+420 705 005 178

Dotaz, který počká 48 hodin
marek@marekliska.cz

Mé fakturační údaje
IČ: 05804434, nejsem plátce DPH

Bankovní spojení
2119046451 / 0300 (ČSOB)

Specialista na budování značek a osobních prezentací

Měním jména a firmy na značky,
které mají jasný účel a směr.

Mou prací není pouze to, jak to bude vypadat,
ale hlavně, jak to bude fungovat.

Spojme se

Marek Liška, Hajní 653, 739 24 Krmelín, IČ: 05804434.
Fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona nezapsaná v obchodním rejstříku.

Zásady ochrany osobních údajů